Po několika desetiletích kdy byl zámek Česká Kamenice uzavřen, se tento rok otevírá návštěvníkům.
Během května a června 2025 zde můžete o víkendech navštívit několik vybavených místností a výstavu Československé osudy ve 20. století.
Na prázdniny pak připravujeme prohlídkový okruh po 15 zámeckých pokojích s výkladem historie.
O počátku vzniku českokamenického zámku neexistují bohužel přesné záznamy. Ještě na počátku 16. století byl stále centrem správy panství hrad Kamenice na Zámeckém vrchu.
Roku 1515 získal Kamenici rod Salhausenů. Tento rok měl původ v Sasku, konkrétně v okolí Míšně, odkud museli odejit kvůli náboženským neshodám se saským vévodou. Salhausenové byli přívrženci Lutherova učení a zasadili se o šíření víry i v Českých zemích. Sídlem tehdejšího majitele panství, Jana ze Salhausenu byl renesanční zámek v Benešově nad Ploučnicí.
Českokamenicko se osamostatnilo poté co se na panství vrátil Prokop z Vartenberka, potomek Zikmunda, dřívějšího majitele panství v 15. století. Roku 1529 si Prokop vzal za ženu Annu ze Salhausenu, nejmladší sestru Jana a za 4600 kop českých grošů obdržel od jejího bratra Fridricha (Bedřicha) českokamenické panství.
Započal přesun panské rodiny z hradu do zámečku ve městě. Nejdříve to však nebyl tento zámek, ale zámeček Salhausenský, který se nechází v dnešní Tyršově ulici.
Nejstarší částí zámku je západní dvoupatrová palácová stavba s mansardovou střechou. Vznikla okolo roku 1535. Stavení vzhlede odpovídá severoněmeckému stavebnímu stylu a ukazuje tak nejspíš na stavitele, patřícího do salhausenské stavební hutě. Architektura je velice jednoduchá, jen na kamenných rámech okolo oken jsou pozdně gotické ornamenty.
Dokončení stavby je datováno do let 1541-43. Jediné, co víme jistě je, že ve druhé polovině 16. století byl už zámek Vartenberky trvale obýván, neboť hrad Kamenice byla roku 1559 definitivně opuštěn.
Po smrti Prokopa z Vartenberka v roku 1541 s majiteli zámku stali jeho synové Jindřich a Abraham. Od zadluženého Jana z Vartenberka koupil panství roku 1614 Radslav Vchynský (Kinský) ze Vchynic a Tetova za 176 000 kop míšenských a to včetně Benešova.
V trhové smlouvě je zámek uveden jako „tvrz při městě Kamenici se dvorem při tvrzi ležícím…“ Radslavův synovec Vilém, které po něm Kamenici zdědil, po roce 1619 nechal postavit jižní křídlo zámku. To bylo s největší pravděpodobností vystavěno na základech jakési původní Vartenberské stavby, ke které nemáme bližší informace.
Samostatný jednopatrový dům vyzdobený do nádvoří v přízemí i v poschodí renesančními arkádami, které jsou dnes zčásti zazděny. Od Viléma a jeho manželky z rodu Trčků pochází vstupní brána datovaná do roku 1621. Ta byla zhotovena patrně až po výstavbě severního křídla.
Jižní i severní křídlo nebylo tehdy ještě plně dokončeno, upraveno bylo až v 18. století. Patrová budova se sedlovou střechou o nepravidelných dispozicích uzavírá celý prostor zámeckého dvora a je prodchnuta vjezdem zdobeným pásovou bosáží a deskou s reliéfy, zaklenutým stlačeným obloukem a tvořeným dvoukřídlými dřevěnými vraty. Nad vstupní branou na východní straně se nachází obdélníková deska se znakovou aliancí Viléma a hraběnky Alžběty Trčkové z Lípy se zmíněným letopočtem 1631. Mezi erby je lví hlava a jehlan s písmeny DS. Německý nápis informuje o tom, čí erby jsou.
V roce 1634 byl Vilém zavražděn spolu s Albrechtem z Valdštejna a jeho majetekbyl zkonfiskován. O rok později Kamenici koupil Jan Oktavián Kinský z chlumecké rodové větve a jeho roku zámek patřil až do zestátnění v roce 1945.
Velký hospodářský dvůr (vrchnostenský pivovar s palírnou) za zámkem vznikal v letech 1718-23, tedy v období vrcholného baroka. Samotného zámku se tyto úpravy vedené známým barokním stavitelem Pietrem Paolem Columbanim dotkly zcela minimálně. Z úprav období pozdního baroka jmenujme například krytou chodbu z roku 1792, která propojila zámek s kruchtou kostela sv. Jakuba. V této době byly upraveny i stavby severního křídla. Dva menší jednopatrové domy jsou postaveny až v roce 1796 jak dokládá letopočet na portálu jednoho z nich.
K zásadním změnám došlo v letech 1847-49. Práce se dotkly v nejvyšší míře jižního křídla, kde byly zbořeny starší konstrukce. Adaptaci se nevyhnulo ani přízemí hlavní zámecké budovy. Tyto klasicistní adaptace vedl zednický mistr Ignác Dittrich. Zámek během té doby sloužil jako sídlo správy panství a po roce 1850 velkostatku.
Zámek zůstal v majetku rodu Kinských až do roku 1945. Jedním z posledních majitelů byl Oldřich Ferdinand Kinský. Ten na rozdíl od svých příbuzných z chlumecké a kostelecké větve aktivně podporoval nacistické Německo. Svým působením měl velký podíl na připojení Sudet k Německu a následně i přijal německé občanství. Byl členem Sudetoněmecké strany, která ho v létě 1938 pověřila cestou do Londýna za účelem šíření proněmeckých názorů. Přátelil se s vysoce postavenými příslušníky NSDAP a SA. V uniformě SA také osobně přivítal Adolf Hitlera na náměstí v České Kamenici v říjnu 1938 při Hitlerově triumfální cestě po obsazených Sudetech.
Po druhé světové válce byl zámek zestátněn a získala ho k užívání Správa lesů, která zde měla kanceláře a byty pro zaměstnance.