Martine, my se známe řadu let. Většina Českokameničanů tě má spojeného s působením v sociální demokracii. Co tě přivedlo do politiky?
O politiku jsem se přirozeným způsobem zajímal od mládí. V revolučním roce 1989 jsem chodil do osmého ročníku základní školy a jako mladý člověk jsem ty společenské změny vnímal velmi silně a emotivně. Sociálnědemokratické myšlenky mi byly vždy sympatické, a tak jsem se před téměř dvaceti lety stal členem sociální demokracie. A minulý čas v otázce není v mém případě na místě – sociální demokracie stále žije, již více než tři roky jsem okresním předsedou sociální demokracie okresu Děčín.
Dokážeš si vzpomenout, kdy byl ten první impuls stát se kandidátem do komunálních voleb? Povedlo se hned napoprvé a stal ses zastupitelem, nebo to stálo více úsilí?
Vstupem do sociální demokracie v České Kamenici, o kterém jsem se zmínil již v předchozí otázce, byla vcelku přirozená kandidatura v komunálních volbách v roce 2010. V těchto volbách sociální demokracie v České Kamenici sice vyhrála, ale jako vítěz komunálních voleb byla z možnosti vést město vyšachována a volební období 2010–2014 se neslo ve velmi těsném a mnohdy až nepřátelském vztahu nesourodé koalice (TOP 09, SNK-ED, KSČM, Regenerace) a opozice (sociální demokracie, ODS, Zelení, Sportovci). V zastupitelstvu jsme měli tři zastupitele – Ing. Jaromíra Adamčíka (tehdejšího předsedu místní organizace sociální demokracie a bývalého místostarostu města), Ing. Otakara Mareše (budoucího místostarostu města v letech 2014–2018) a paní Jitku Řehákovou (ředitelku Mateřské školy Komenského).
Ale to jsem se trochu nechal unést a odběhl od otázky – napoprvé jsem se zastupitelem nestal, povedlo se až napodruhé, v komunálních volbách v říjnu 2014. Od té doby jsem městským zastupitelem.
Co tě i po tolika letech motivuje zůstat zástupcem našeho města?
Město se stále rozvíjí a vzkvétá – od povedené revitalizace parku, přes rekonstrukci budovy bývalé spořitelny, park miniatur Mlýnky, obnovení orloje, rozšíření kapacity mateřských škol až po výstavbu dvou nových domů pro seniory v Dolní Kamenici, které poskytnou velmi kvalitní a důstojné prostředí, jež si naši senioři za celoživotní práci plně zaslouží. Česká Kamenice je velmi často zmiňována v pozitivních souvislostech a dávána za dobrý příklad v okolí.
Jako zastupitel města mohu mimo jiné oddávat svobodné páry, a to mě opravdu baví. A třeba takové svatby v přírodě, pod širým nebem, mohou být i v létě – vzhledem k měnícímu se počasí – velmi zajímavé. Musím ale říci, že všechny venkovní svatby, kde jsem byl jako oddávající přítomen, byly velice hezké a počasí také krásné, až na jednu výjimku: dubnovou svatbu asi před čtyřmi lety na Mariině vyhlídce, kde sněžilo a byla ukrutná zima…
Jak vnímáš svou novou roli, tedy že jsi přijal funkci radního města?
Již před více než rokem jsem dostal nabídku stát se radním města. Kvůli potřebě pomoci a větší péči o vážně nemocného otce jsem tehdy tuto nabídku odmítl. Na podzim tohoto roku jsem ji po důkladném zvážení přijal a stal se radním města Česká Kamenice pro sport, veřejnou dopravu a prorodinnou politiku města.
Situace ve veřejné dopravě, zejména o sobotách a nedělích, ale i v odpoledních a večerních hodinách ve všední dny, kdy autobusy a vlaky z Děčína do České Kamenice i zpět jezdí prakticky ve stejný čas a poté často následuje až dvouhodinová prodleva, kdy nejede ani vlak, ani autobus, je nepřijatelná a vyžaduje řešení. Spolu se starostou města jsme objednáni na jednání a budeme s krajem o zlepšení situace v této oblasti jednat.
Sport pro všechny je mým ideálem – nezáleží na tom, zda je někdo registrovaným sportovcem, sportuje jen pro radost, nebo se jde projít do přírody. Pohyb je důležitý pro všechny věkové skupiny obyvatel. Dobrou zprávou pro mladé sportovce je vybudování posilovny již na začátku tohoto roku ve sportovní hale.
Spolu s dalšími členy ses podílel na projektové skupině Auditu Family Friendly Community. Jaké budou teď tvé kroky vzhledem k pomoci s plněním cílů?
S tímto úzce souvisí role radního pro prorodinnou politiku města. V souvislosti s vybudováním nového pumptracku (uzavřeného okruhu tvořeného vlnami a klopenými zatáčkami) v prostoru Dřeváku dojde v průběhu roku k vybudování umělého povrchu a přesunutí workoutového hřiště. Dále budou doplněny, případně vyměněny herní prvky na dětských hřištích, v tomto roce dojde k rozšíření činnosti služby Senior taxi, vznikne seznam řemeslníků, po kterém je mezi občany velká poptávka, a určitě se budu zabývat problematikou bezbariérovosti, která je velkým tématem a problémem nejen pro handicapované, ale také pro rodiče malých dětí s kočárky.
Čeho bys rád ještě dosáhl? Máš nějakou vizi?
Věcí, které by se mi v Kamenici líbily, aby se zde lidem dobře žilo a mladí lidé se po studiích do města vraceli, zakládali zde rodiny a spokojeně zde žili, je poměrně hodně. Přeci jen směr, který jsem zvolil já (a vlastně i tvůj manžel Tomáš) – tedy že jsme poslechli hlas svého srdce a odešli z velkého města v centru republiky (shodou okolností oba z Kladna) do menšího města v pohraničí – je stále spíše ojedinělý. Většinou mladí lidé odejdou studovat „do světa“ a už tam zůstanou.
Jsou okolnosti, které v komunální politice ovlivnit nemůžeme, a přitom jsou zcela zásadní pro to, aby mladí a vzdělaní lidé z regionů neodcházeli – uvedl bych dvě, které vnímám jako nejvýraznější: obrovské rozdíly v odměňování za stejnou práci mezi Prahou, velkými městy a regiony (a nevidím k tomu žádný rozumný důvod; kromě vyšších nájmů jsou ostatní životní náklady všude stejné) a neuvěřitelné rozdíly v dostupnosti zdravotní péče, zejména u lékařů specialistů, mezi Prahou a regiony.
A k tomu, co v komunální politice ovlivnit můžeme – chybí nám tu například víceúčelové sportoviště, jaké mají třeba v Kamenickém Šenově, v zimě bychom mohli mít ledovou plochu pro bruslaře, dále například hřiště na pétanque, broukoviště…
Ptáš se na vizi: rozvoj města s rozumem a hospodárně, pro lidi ochotně, srdcem a s úsměvem.
Jak vnímá tvou novou roli rodina? Jak se ti daří skloubit čas věnovaný městu a rodině?
Celá rodina mě podporuje a musím jí za to tímto poděkovat. Jak jsem již zmínil, přistěhoval jsem se do Kamenice z Kladna v roce 2000. S manželkou Hankou žijeme ve spokojeném vztahu již více než 25 let a vzájemně se ve všem podporujeme. Máme dvě děti – syna Jakuba a dceru Báru. Všichni po celou dobu žijeme v Kamenici, často diskutujeme a přemýšlíme, co by se dalo zlepšit a vybudovat pro lepší život místních lidí.
Času není mnoho – mám časově velmi náročnou práci –, ale myslím si, že se mi daří volný čas rozdělit mezi město i rodinu.
Co tě běžně baví a naplňuje mimo funkce v komunální politice našeho města?
Ve volných chvílích se snažím sportovat – alespoň jednou týdně si jdu zaplavat, zahrát tenis, někdy fotbal na „umělku“ nebo do sportovní haly. Sport mě příjemně unaví, ale zároveň mě velmi nabíjí. V zimě, pokud je sníh, vyrážíme s rodinou na běžky, rádi také chodíme na pěší výlety. Čím jsem starší, tím více a raději se věnuji zahradě, rád něco dobrého uvařím a pak ještě raději sním.
Chtěl bys našim čtenářům něco vzkázat?
Chtěl bych především všem popřát pevné zdraví, spokojenost v rodině i v práci, školákům a studentům hodně úspěchů ve studiu a úplně všem nezbytnou dávku štěstí.
