Původně pětičlenná rada města se rozšířila o dva nové členy, Martina Šandu a Petru Dolečkovou. A to je dobrá příležitost pro rozhovor. S Martinem Šandou si povídala Michaela Čapková a Petru Dolečkovou zpovídala Marcela Zemanová. Na rozhovor s Martinem Šandou se můžete těšit v lednovém vydání.
Petro, blahopřeji k nové funkci. Po dlouhé době máme v radě opět ženu. Má to pro Tebe nějaký osobně význam?
Děkuji. Osobně to vnímám jako příležitost ukázat, že ženy mají v komunální politice své pevné místo, že přinášejí potřebnou rozmanitost a nové pohledy.
Zlí jazykové občas tvrdí, že ženy do komunální politiky přivádějí boje o dětská hřiště, otázka přeplněných školek a podobná témata spojená většinou s mateřstvím. Co přivedlo do komunálu Tebe?
Myslím, že komunální politika je o řešení širokého spektra problémů, a rozhodně se nejedná jen o témata spojená s mateřstvím. Osobně mě do komunální politiky přivedla chuť aktivně ovlivnit život v našem městě a pomáhat vytvářet podmínky, aby se u nás dobře žilo všem generacím, nejen dětem. Každý má právo na důstojný život bez ohledu na věk a životní situaci. A to byl právě ten důvod, proč jsem se rozhodla před sedmi lety vstoupit do komunální politiky.
Dlouhodobě se věnuješ sociální oblasti, předsedáš bytové a sociální komisi. Jedná se o oblasti, kterým se budeš věnovat jako radní?
Ano, určitě. Sociální oblast a problematika bydlení jsou témata, která mi jsou velmi blízká a jsou vzájemně úzce provázaná. Jako radní se chci soustředit na zlepšení dostupnosti bydlení pro mladé rodiny, seniory, a také na podporu lidí v obtížné životní situaci. V našem městě máme poměrně bohatou síť sociálních služeb, které nabízejí pomocnou ruku. Jen je potřeba informace o těchto službách více rozšířit mezi potřebné a tomu se chci také věnovat.
Jsi profesionální úřednicí na velkém městském úřadě. Hodí se Ti Tvé „úřednické“ zkušenosti v práci pro menší město, jakým je Kamenice?
Určitě. Mám zkušenosti z většího městského úřadu, kde pracuji již devět let, a kde jsem pracovala v různých oblastech i na různých pozicích, a to mi pomohlo získat širší pohled na fungování veřejné správy. Nicméně velká města se stejně jako města menší potýkají s obdobnými problémy, jako je nedostatek pracovních příležitostí, dostupného bydlení, parkovacích míst nebo odborných lékařů.
Má Česká Kamenice podle Tebe nějaký dlouhodobě opomíjený problém nebo téma, které by si zasloužilo víc pozornosti?
Jedním z dlouhodobě opomíjených problémů v České Kamenici je podle mě nedostatek pracovních příležitostí. Mnoho lidí musí za prací dojíždět, což zatěžuje nejen jejich rodinný život, ale i infrastrukturu města. Myslím, že by stálo za to se více zaměřit na podporu místních podnikatelů, rozvoj služeb a přilákání nových firem, aby lidé mohli pracovat přímo tady a město se mohlo dál rozvíjet udržitelným způsobem.
A naopak – co máš na našem městě fakt ráda a chceš to dál podporovat nebo rozvíjet?
Na Kamenici mám ráda její atmosféru. Je to město s bohatou architekturou a krásnou přírodou na dosah, které nabízí skvělé možnosti pro rekreaci a odpočinek. Zároveň kamenickým nabízí klidné a pevné zázemí s dostupnými službami. Jsem ráda, že ve městě máme i plno zajímavých a ochotných lidí, kteří chtějí něco pro naše město dělat, a právě ty chci podporovat.
Tvůj manžel Václav byl v předchozím volebním období místostarostou. Probírají se teď doma radniční témata častěji nebo jste si zavedli něco jako „politické embargo“ u večeře?
To, že můj manžel v posledních volbách nekandidoval, na věci nic nezměnilo. Stále doma tato témata diskutujeme, ale snažíme se najít určitou rovnováhu. Rádi si užíváme i chvíle, kdy můžeme mluvit o věcech, které nejsou spojeny s politikou.
Úřad v České Lípě, úřad v Kamenici… Jak si po náročném jednání čistíš hlavu?
Po náročném dni je pro mě důležitý čas na odpočinek. Ráda jsem se svojí rodinou, starám se o naši zahradu nebo si jen sednu s knížkou. Pomáhá mi to udržet si rovnováhu mezi pracovním a osobním životem.
Kdyby sis mohla splnit jedno „malé tajné přání“ pro Českou Kamenici, co by to bylo? Klidně i to nejbláznivější…
Upřímně? Moc by se mi líbilo, kdyby se nám podařilo vytvořit takové živé centrum města, kde by se lidé zastavovali nejen cestou z práce, ale i jen tak — na dobrou kávu, malý koncert nebo přátelské setkání. Takové místo, kde se potkávání děje samo od sebe a kde se i v úterý odpoledne cítíte skoro jako na malém festivalu a máte možnost zrelaxovat a pobýt v příjemné atmosféře.
Petro, přeji Ti ve Tvé nové roli hodně sil. Děkuji za rozhovor.
